Odjezd

Koncem října 2015 jsme s Martinkou dostali pozvání do školy pro zvěstovatele, do 3. třídy, která bude zahájena dne 11.1.2016 a bude se konat v Praze. Považujeme to za velkou výsadu, pro kterou stojí za to vzdát se některých jiných výsad, například služby ve zvěstovatelském ráji, Dominikánské republice. Vracíme se tedy již nyní, nikoli až v červnu 2016, jak jsme původně plánovali.

Měli jsme možnost trochu poznat, jak Jehova jedná s lidmi z jiné kultury, jak Ježíš vede kazatelské dílo v zemi, kde je Bible opravdu knihou posvátnou a je jí do značné míry prokazována úcta. Také jsme mohli sledovat, jak Satan zotročuje lidi falešnými náboženskými naukami v míře, která je v Evropě pro náboženskou vlažnost nevídaná. Vedli jsme řadu biblických studií, z nichž některá vypadají velmi slibně. Poznali jsme řadu nových přátel. Za to vše jsme Jehovovi velmi vděční. Se všemi jsme se rozloučili na tomto společenství.

Nyní je čas změnit působiště. Detaily zatím neznáme, ale časem budou jistě zřejmější. Snad bude možnost se s vámi podělit o zkušenosti ze školy. Po 11.1.2016 bude funkční následující blog:

http://skola-praha.blogspot.com

Přejeme vám mnoho Jehovova požehnání.

Robert a Martina

Čerpací stanice Ježíše Nazaretského

O projevech zbožnosti jsme psali několikrát. Většinou jde o manifestační, povrchní zbožnost, například nápisy na nejrůznějších místech, která může být v důsledku stejnou překážkou pro nezaujaté prozkoumání Bible a jejího živého poselství, jako třeba české mrzoutství a skepse. Naštěstí jak v Čechách, tak i v DR se najdou lidé, kteří jsou schopni dát místo živé víře.

Začali jsme studovat s Geralem. Je mu asi 24 let a je téměř slepý. Vyprávěl, že když mu bylo šestnáct let, oči mu onemocněly, a výsledkem je to, že má jenom zbytky zraku. V zemi, kde není prakticky žádný sociální systém, který by tyto případy zohledňoval, je to situace opravdu velmi těžká. Ovšem Geral dělá, co může. Otevřel si pumpu a prodává benzín. Jeho zákazníci jsou chudí sousedé, kteří si kupují benzín po půllitru nebo litru pro svoje motorky. Protože je Geral zbožný člověk, pojmenoval svoji pumpičku "Čerpací stanice Ježíše Nazaretského".

Jak vypadá jeho podnikatelský záměr? Má kapitál, dvě stě pesos (1 pesos = 0,60 Kč). Za 160 až 170 pesos koupí galon benzínu (asi 3,6 litru). Tento galon prodává potom za 200 pesos. Protože si vzhledem ke svému zdravotnímu omezení nemůže moc vybírat, prodává hned vedle domku, ve kterém s rodiči bydlí. Je to velmi tichá, klidná ulice. Galon prodá za den, nebo taky ne, někdy prodá dva. Prakticky vypadá prodej tak, že Geral přeleje benzín z velké flašky do menších, které potom ucpe smotkem papíru a připravené flašky si dá do přepravky, u které potom celý den sedí. Nemůže odejít, protože konkurence je velká a on má obavy, že by jeho zákazníci mohli věnovat svoji přízeň jinému nešťastníkovi, který prodává stejným způsobem .

Jaké má Geral ekonomické cíle? Pokud si myslíte, že jeho metou je otevřít si nějakou velkou pumpu, jste na omylu. Potřebuje do 21.12.2015 vydělat 1 200 pesos, protože do městečka přijede nějaký oční specialista, který mu na jeho oči slíbil lék. Pokud ovládáte trochu procenta, spočtěte si, za jak dlouhou dobu má šanci potřebný obnos vydělat. Nebo to dejte spočítat dětem jako přípravu do školy.

Geral má ovšem i další přání. Již několikrát se setkal se svědky Jehovovými, ale nikdy nezačal studovat. Nyní se ale situace mění. Uvědomil si, že příklad Ježíše Krista a Jehovy a jejich láska k lidem je něco, co je pro něj velmi přitažlivé. Začátkem listopadu se rozhodl, že pojede z našeho městečka Matanzas do Arroyo Hondo na shromáždění. Cesta trvá asi dvacet minut autobusem. Protože měl z cesty do neznámého místa jako nevidomý obavy, zašel za naší sestrou, která je jeho sousedka, ale naneštěstí ona ten den nemohla na shromáždění jít. Rozhodl se tedy, že půjde sám. Jak to dokázal, opravdu nevíme, ale na shromáždění byl. Zpátky jsme ho vzali autem. Od té doby je na shromáždění pravidelně. Ovšem jak může být na shromáždění, když musí sedět u svých lahví s benzínem? Pokud nechce přijít o zákazníky, musí si za sebe najmout brigádníka. Obvykle je to jeho strýc, kterému Geral za ty dvě hodiny zaplatí 50 pesos. Spočítali jste si před chviličkou, s jakým výdělkem Geral pracuje? Jeho víra je obdivuhodná. (Matouš 8:10)

Podle jeho vlastních slov chce Geral pomáhat lidem poznat Jehovu, aby také měli naději na věčný život. Doufáme, že kromě víry bude mít i další potřebné vlastnosti, aby se stal Jehovovým služebníkem.

Zeměřesení - terremoto

Dne 25.11.2015 jsme zažili naše první zemětřesení. Otřesy byly dva, první ve 20:38 místního času (v ČR bylo o 6 hodin více) a dosáhl síly M 4,8, druhý potom ve 21:47, který dosáhl síly M 4,9. Síla obou zemětřesení tedy byla v pásmu mírného až středního, při kterém jsou škody poměrně nepatrné. Postele se pod námi citelně chvěly a sousedé Dominikánci všichni vyběhli ven a hlasitě diskutovali.

Zážitek byl o to zajímavější, že epicentrum bylo pouze asi 20 kilometrů od nás, jak to vyplývá i z mapy, kde epicentrum je označeno hvězdičkou. My bydlíme kousek od města Baní, které je na mapě zakresleno jižně od epicentra. Naštěstí se nikomu nic nestalo a neslyšeli jsme nic o škodách.

http://earthquake.usgs.gov/earthquakes/eventpage/us100041dx#general_map

Nevšední zážitky všedního dne

Hmyz

Ráda bych zdůraznila, pro ty, kterým to zatím není zcela zřejmé, že v Dominikánské republice je celý rok horko. To znamená, že žádný druh hmyzu tady nemůže přes zimu zalézt, zmrznout a dát pokoj.

Během našeho prvního pobytu už jsem trošku popisovala svůj vztah k broukům, mravencům, komárům, vosám a podobně (zde). V našem bytě není o hmyz nouze. Mohla bych se stát entomologem jen na těch několika málo čtverečních metrech a o zžívání, jak jsem psala první rok, nemůže být ani řeč.

Největší rozměry má "cucaracha" (čti kukarača). Ač je to jméno ve španělštině celkem libozvučné, jedná se o švába. Dospělý jedinec má asi 3-4 cm nepočítaje jeho velká tykadla. Asi to bude předsudek, ale v mé mysli šváb nemá dobrou pověst. Vysledovala jsem, že se zdržuje v místech, kde je vlhko a potraviny. Takže ho čas od času nacházíme v kuchyni a v koupelně. Měla bych to obrátit, protože nejvíc vylézá a množí se v koupelně. Zajímavé je, že obvykle vylézá v noci, ale dospělého jedince nacházím i ve dne. Naklade vajíčka a vyleze na světlo umřít. (To je moje teorie.) Já mu to dost urychlím použitím účinného spreje. Dost pravidelně zabíjím drobné švábíky ve vaně. Lezou mi i na koupelnovém závěsu, když mají chuť.
Největší akce proběhla při návratu ze shromáždění asi v 9 hodin večer. Odemkla jsem, otevřela dveře do bytu, rozsvítila a po dlaždičkách lezou tři velcí švábi najednou! Oni jsou velmi rychlí a rychlá jsem musela být i já - sáhla jsem po vždy připraveném spreji a začala je honit se smrtonosnou mlhou nad jejich hlavou.

Dalším obtěžujícím hmyzem jsou mravenci. Jsou dvojího druhu (velmi laické rozdělení). Jeden druh je druh kuchyňský. Zůstane-li na lince či jiné ploše v kuchyni drobek, sladká kapka nebo něco pro ně chutného, hned se objeví. Necháme-li na lince nebo i v horní poličce pečivo jen trochu pootevřené, hned se jimi naplní celý sáček. Poté, co jsme museli vyhodit mravenci prolezlé housky, dáváme je (ty housky) do ledničky.
Poslední zkušenost je z tohoto měsíce. Špatně jsme zavřeli velkou nádobu s burskými oříšky. Byla uložená na horní otevřené poličce. Nepřejte si vidět tu mravenčí dálnici odspoda až ke zmíněné nádobě. Sprej zafungoval během sekundy. Ovšem vyhodit tu spoustu oříšků se mi opravdu nechtělo. Dobře jsem nádobu zavřela, ostříkala sprejem vnější obal a počkala dva dny. Vzhledem k faktu, že oříšky byly solené, ani uvnitř to milí kamarádi dlouho nevydrželi. A pak už jsem si připadala jak ve scéně z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, kdy Vašek vyfoukává mravence z cukru a říká "...abychom mohli... víš co, viď?".
Druhou kategorií mravenců jsou mravenci kousaví, ložnicoví. Při našem druhém pobytu nás obtěžovali svou přítomností a svými kusadly v posteli. Letos zatím dávají pokoj....tedy alespoň v ložnici.

Občasnými návštěvníky našeho bytu jsou noční můry. Dokonce se jednou u nás chtěl ukrýt před denním světlem obrovský noční motýl.

Venku je k vidění motýlů spousta. V houfech odpočívají na stěnách domů, létají z květu na květ. Nejzajímavějším úkazem bylo, když jeden ze "žluťásků" zemřel a zůstal ležet na zemi v kaluži, velký roj ostatních mu uspořádali něco jako pohřeb.

Praní

Na začátku této části znovu musím připomenout horko a vlhko panující v provincii Peravía - a z toho vyplývající velkou spotřebu oblečení a častou výměnu ložního prádla. Nákup pračky tedy byla jasná věc. Vybrali jsme typ, který tu je možné vidět prakticky ve všech domácnostech. Honosí se názvem semi-automatico (poloautomatická) pračka. Je tedy sice zapojená do elektřiny, s otáčivým dnem v jedné části a ždímačkou v druhé části, ale už například neohřívá vodu a je nutná lidská asistence.

Teď nutně musím odbočit, abych vysvětlila, proč naše pračka není zapojená ke zdroji vody. Když jde elektřina, tak se voda z velké cisterny přečerpává do černých nádob zvaných tinaco, které jsou umístěné na střeše. Samospádem jde voda do trubek ke kohoutkům - naštěstí nezávisle na elektřině - z čehož plyne, že proud vody není nijak silný. Tudíž je obvyklá praxe mít vedle pračky barel na vodu a doplňovat ho vodou z kohoutku pomocí hadice a pračku naplňovat ručně kbelíkem ze zmíněného barelu.
Praní je tedy trochu jako posilovna. Máchám prádlo dvakrát, takže si umíte představit, kolikrát mám mokré prádlo v rukách při přehazování z prací části do ždímací a zpátky a kolik kbelíků plných vody přečerpám z barelu do pračky.... Naše babičky ještě pamatují....

Můj prací balkón (nebo balkónová prádelna)

"...a lil se déšť..." (Matouš 7:24-27)

Dne 1.11.2015 jsme opět měli shromáždění v Matanzas. O shromáždění v tomto městě jsme již psali (zde, zde, zde a zde) Tentokrát to bylo jiné. V čem? Pršelo. Pokud byste se zeptali, jak moc, řekli bychom, že sice pršelo, pršelo vydatně, ale že by to bylo například pro Čechy něco, o čem by psali domů, to nikoli. Pro naše milé Dominikánce to ovšem bylo zcela jiné. Nejsou zvyklí na déšť jako my. Žijí na území, kde často neprší řadu měsíců, takže pokud prší déle než několik minut, prakticky nevycházejí z domu.

Pravidelně se na shromáždění v Matanzas schází kolem padesáti účastníků, z toho asi patnáct bratrů a sester, ostatní jsou zájemci. Na posledním shromáždění nás bylo šestnáct, z toho tři zájemci!!! Je zajímavé, co s odhodláním lidí jít uctívat Boha udělá trocha vody. Připomíná to podobenství Ježíše Krista z Matouše 7:24-27: "Proto každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude přirovnán k rozvážnému muži, který vystavěl svůj dům na skalním masivu. A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezbortil, protože byl založen na skalním masivu. Dále, každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude přirovnán k pošetilému muži, který vystavěl svůj dům na písku. A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a udeřily na dům, a ten se zbortil a jeho zhroucení bylo veliké." Naši milí zájemci opravdu potřebují ještě budovat svoji víru, aby vydržela nejen déšť, ale opravdové zkoušky.

Již v jednom z minulých příspěvků jsme psali o tom, jak se na většině zdejších lidí projevuje to, co napsal apoštol Pavel, když mluvil o těch, "kdo mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní". (2Ti 3:5)

Na druhou stranu tato událost připomněla jinou biblickou pasáž. V Malachiášovi 3:18 se píše: "A jistě opět uvidíte [rozdíl] ... mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil." Je opravdu pěkné, že bratři a sestry jsou výrazně jiní než jejich sousedé, kteří Boha zatím neznají.

Stavební činnost v DR

V Dominikánské republice probíhá jako všude na světě rozsáhlá stavební činnost. Dne 7.11.2015 pronesl člen vedoucího sboru G. Lösch proslov při příležitosti zasvěcení nového vzdělávacího centra ve Villa González. Celkem mělo z jeho proslovu užitek více než 30 000 posluchačů. Jeho proslov byl přenášen do všech sborů v DR, a to buď živě, nebo druhý den ze záznamu.

Další výsledky práce "Departamento Local de Diseño y Construcción" jsou vidět z následujícího přehledu, který připravila místní pobočka (originální soubor je ke stáhnutí zde).

Celosvětové změny v Boží organizaci a sbor v Arroyo Hondo

Krátce po příjezdu jsem byl ve službě s jedním ze dvou zvláštních průkopníků, kteří slouží v našem sboru. Během služby mi řekl, že právě dostal od odbočky informaci o tom, že na konci letošního roku jeho služba zvláštního průkopníka po sedmnácti letech skončí. Samozřejmě není sám, v DR se to týká mnoha desítek zvláštních průkopníků. Rovněž cca 25% dosavadních betelitů bude moci pokračovat ve své službě v poli. Není jednoduché přizpůsobovat se změnám. Chce to velkou důvěru v Jehovu.

V našem sboru, který má 52 zvěstovatelů, tak bude od ledna jeden starší. V současné době jsou starší čtyři. Jeden ale dojíždí z nedalekého města, kde jsou další tři sbory, ale kvůli zdravotním problémům již tuto náročnou službu nezvládá. Další dva starší jsou místní zvláštní průkopníci a oba budou na konci roku končit. Oba chtějí sloužit dále jako pravidelní průkopníci, ale zřejmě jediná cesta je odstěhovat se do oblasti, kde je snazší najít zaměstnání na kratší úvazek, a tak si vytvořit prostor pro celodobou službu. Ve sboru tedy zůstane poslední starší, který je původem s manželkou z Velké Británie a zde slouží již skoro patnáct let.

Je samozřejmě možné, že někteří z těch, kteří nyní sloužili celodobě v betelu a kterým se nyní otevřela možnost zaměřit síly výhradně v kazatelské činnosti, se budou moci do našeho sboru přestěhovat.

Vážíme si odvahy vedoucího sboru činit nelehká rozhodnutí a zaměřit všechny dostupné síly do kazatelské činnosti. Rovněž si vážíme ochoty spolupracovat u všech, kteří mají nyní před sebou rozhodování, kterým směrem napřít svoje síly.

Jsme služebníci dobré zprávy jako apoštol Pavel (Kolosanům 1:23) a pověření kázat máme přímo od Ježíše Krista (Matouš 28, 19, 20). Strážná věž w88 1/1 na straně 28 uvádí: "A tak se dílo oznamování Království každoročně zintenzívňuje, přičemž má podporu Jehovova ducha i podporu od Krista Ježíše a množství andělských vojsk." Je tedy mnoho důvodů, proč v kazatelské službě vidět velkou osobní příležitost dát najevo lásku k Bohu, Ježíši Kristu i lidem.

Stále platí, co bylo uvedeno ve Strážné věži z roku 1985: "Naše doba je doba mimořádné činnosti, zintenzívněné služby a zesílené víry a nadšení. Měli bychom pamatovat na to, že jeden den bude náš poslední den v tomto starém systému. Buď se dožijeme konce tohoto systému, nebo dříve skončí náš vlastní život. Život je nyní krátký, prchavý. Nikdo z nás neví, zda bude zítra naživu. Máme jen omezenou dobu, v níž můžeme dokazovat svou věrnost a ryzost Bohu. (Žalm 39:5; Kaz. 12:1; Luk. 12:18–21)" (w85 2/1, str. 28)

Biblické studium - Yoel

Dne 7.10. jsme měli schůzku v městečku Quija Quieta. Navštívili jsme také colmado (konzum) Melanie. V něm jsme našli Yoela. Yoel je mladý osmnáctiletý muž se zájmem o duchovní věci. Asi dvacet minut jsme mluvili o Bibli, o tom, jakou má víru, v co věří, a on řekl, že zatím do žádné církve nechodí, protože na to není připraven a chce se rozhodnout správně. Viděl jako nutné se na takový krok připravit. Když jsme mu navrhli studium Bible, považoval to za dobrou možnost ujasnit si náboženské postoje. V knize Co Bible říká si vybral kapitolu 3 "Jaký má Bůh záměr se zemí".  Kdybychom asi tak mohli začít? Nejlépe bude hned zítra. OK.

Druhý den jsme ho navštívili a začali jsme studovat. Yoel se projevil jako bystrý, inteligentní mladík, kterému není třeba mnoho vysvětlovat, protože bystře chápe. Těšilo ho, že porozuměl tomu, jaká je budoucnost světa a zejména se začal těšil na pokoj a klid, který bude v novém světě. Prostudovali jsme asi polovinu kapitoly. Kdy budeme pokračovat, když je dnes čtvrtek? V sobotu? OK.

V sobotu jsme opět podle domluvy přišli na studium a Yoel byl připravený a nachystaný. Dokončili jsme kapitolu a navrhli mu, abychom knihu začali studovat od začátku. Souhlasil. Kdy budeme pokračovat? V úterý. OK.

V úterý studium úspěšně pokračovalo. Zeptali jsme se ho, zda je zvyklý se modlit. otevřeně přiznal, že ne. Povzbudili jsme, aby to vyzkoušel. Dali jsme mu některé praktické podněty a vysvětlili, že studium Bible se liší od studia v běžné škole v tom, že cílem studia Bible není pouze získání poznatků, ale navázání přátelství s Jehovou. Proto je modlitba nutná, protože jde o součást uctívání, ale také je to projev naší víry. Jsme zvědaví, jak se mu bude dařit

Až do dnešního dne studujeme s Yoelem dvakrát až třikrát týdně. Již poměrně zručné vyhledává biblické knihy, Společně se modlíme a pokračujeme ve druhé kapitole knihy "Co Bible říká". Zatím to vypadá jako ideální biblické studium.

O španělštině a létajícím koberci

Stále dochází k zajímavým situacím při rozhovorech, když se nedopatřením zamění jedno slovo za druhé.

Například při biblickém studiu s Iris, mladou ženou kolem 25 let, jsem chtěl poukázat na to, jakým byl Ježíš citlivým člověkem, který se nebojí dát svoje emoce najevo. Vhodný byl text z Jana 11:35, že "Ježíš dal průchod slzám". Protože jsem text citoval zpaměti, zvolil jsem formulaci, že Ježíš plakal. Plakat se řekne "llorar". Naneštěstí z toho vyšlo, že Ježíš pršel (llover). Studentka se ovšem v situaci bystře orientovala a posléze glosovala, že někdy je slz tolik, že to vypadá, jako kdyby pršelo. Můj výrok tedy nebyl zcela mimo kontext.

Martině se povedl zcela mimořádný "kousek". Místní mnohdy využívají jako taxíky motorky. Na každém rohu je vidět nějakého taxistu na motorce. Takovým taxíkům se zde říká motoconcho. Je to levné a pohodlné. Na takový taxík se vejde až pět osob. Protože nám nyní na shromáždění pravidelně začali chodit dva zájemci, sourozenci cca sedmnáct let, vozíme je pravidelně domů. Ale někdy nejdou večer za tmy domů, ale na jejich rodinnou farmu. Tam již ovšem nevede běžná cesta, a proto tam autem nezajíždíme, ale někdo z rodiny pro ně zajede na motorce. Naposledy ovšem nikdo nepřijel a oni museli jít za tmy asi dva kilometry pěšky, což není zcela bezpečné. Martina tedy začala zařizovat odvoz, motoconcho. Ovšem to, co pro ně objednala, bylo motocolchón (colchón = matrace). Objednávala tedy motorovou matraci, ale podle mého nebyla daleko od motorového létajícího koberce.

Navazujeme

           Někteří z vás se možná ptáte, jak to dopadlo s našimi zájemci, které jsme při našem odjezdu svěřili do péče místních bratrů a sester. Jak už to tak bývá, někteří skončili, jiní nepokračovali, další se odstěhovali apod. Velkou radost ovšem máme ze 17-leté Nátali Riquety (bydlí v Matanzas), která nejen pokračovala ve studiu, ale zúčastnila se i se svým starším bratrem Riquentonem letního sjezdu. Druhou říjnovou neděli dorazila na shromáždění v Matanzas. Vzhledem k tomu, že oba studují střední školu ve Villa Fundacion a jedou zpátky autobusem (guaguou) kolem sálu Království v Arroyo Hondu, přišli i na poslední čtvrteční shromáždění. Máme z nich opravdu radost. Riquentonovi Robert nabídl studium.

           Marianu, 10-letou holčičku z Matanzas, o které jsem psala v minulých příspěvcích, jsem dala na starost 12-leté nepokřtěné zvěstovatelce Catrin, která bydlí v sousední vesnici Los Tumbaos. Svůj úkol přijala opravdu odpovědně a každou neděli cestovala sama na schůzku před službou do Matanzas, aby získala zkušenější spolupracovnici na svá dvě studia. To druhé studium s 10-letou Wendy jsme zahájili také spolu při naší poslední dubnové spolupráci. I Mariana hezky pokračuje a přišla na říjnové shromáždění v Matanzas.

Nátali

Mariana

Všechny spolu - vpravo je Catrin

Návštěva Sosuy

Možná si někteří pamatujete, že jsme v únoru psali o návštěvě Jany Štěpničkové u nás. Nyní jsme jí návštěvu oplatili. I pro nás to byla první větší cesta po DR. Museli jsme přejet prakticky celou DR od jihu, kde sloužíme my, až na sever. Sosua je nedaleko Puerto Plata, známého turistického centra. Dorazili jsme v pondělí 19.10. navečer.

Bydleli jsme u Jany v rezidenci Quintana, což je moderně vypadající komplex asi 16 bytů, z nichž valnou většinu mají pronajatou SJ, cizinci, kteří v DR slouží. Jedni manželé  byli zrovna doma v Kanadě, tak jsme mohli bydlet v jejich bytě. Je znát, že sever ostrova je rozvinutější a pro Evropany a Američany příjemnější. Měli jsme dokonce i teplou vodu.

Jana a dva bratři z jejího sboru

Jana bydlí se sestrou Maijou (čti Mája) Mustaniemi z Finska. Mája slouží s Janou jako průkopnice v kreolském sboru.

(Mája je ta sestra vedle mě v sukni)

V Sosue jsou proslulé pláže, které jsme druhý den navštívili. Vyrazili jsme poměrně brzy ráno, kolem osmé. Pláž byla prakticky prázdná, ale již se připravovaly restaurace a stánky. Na prázdné pláži seděl muž kolem 45 let a četl knihu "Co Bible říká". Zastavili jsme se s ním a pozdravili. Mile odpověděl a na otázku co čte, odpověděl, že Boží slovo, že mu tuto knihu někdo dal a pozval ho na shromáždění, tak se na to nyní připravuje. Otevřeně pověděl, že se rozešli s manželkou, protože měli mnoho ekonomických problémů a tak si teď rovná myšlenky. Chtěl by Boha poznat víc, ale není si jist, zda najde sál, protože není místní, je zde teprve tři týdny. Jana mu podrobně popsala cestu. Muž byl vděčný, dal nám svůj telefon, projevil zájem o další studium Bible s některým svědkem. Kontakt na toho muže Jana za dalších 10 minut předala bratrovi, kterého jsme potkali ve městě ve službě. Tak to by bylo, dá-li Pán, jedno studium.

Odešli jsme na druhou pláž. která se na místě objevila teprve před několika lety. (pro mě novinka, že se pláže objevují a mizí... :-o) Jana nás poté přivedla na svoji oblíbenou pláž v oblasti Perla Marina. Opravdu krásné místo. Protože bylo kolem poledne, hupli jsme do vody, a protože byly docela silné vlny, skotačili jsme. Náhle se ozval pískot a uviděli jsme, že směrem k nám po pláži pílí nějaký osmahlý týpek. Raději jsme opustili moře. Přispěchal k nám a naléhavě, nicméně velmi slušně, nás vybízel, abychom tuto část pláže opustili, protože je velmi nebezpečná. Už se tam čtyři utopili - ne od rána, letos, ale bylo vidět, že nemá chuť tahat z vody další tři utopence. Chápu - v tom horku. Vysvětloval velmi zevrubně a nešetřil podrobnostmi, proč je tato část pláže nebezpečná. Asi padesát metrů do moře je poměrně mělko, cca 150-180 cm, ale pak jde moře do hloubky a navíc celou pláž lemují ze dvou stran dva mořské proudy, které směřují na moře. Když tedy někdo ztratí dno pod nohama a dostane se do proudu, není to dobré. Už se čtyři utopili. Raději bychom měli jít pryč - nechce nás vyhánět, ale už se čtyři utopili. Začínali jsme chápat, že se čtyři utopili a že situaci nelze brát na lehkou váhu. Muž se ujistil, že rozumíme a přátelsky se rozloučil. Po nějaké době šel opět okolo a tak jsme měli ještě jednou možnost mu poděkovat za pomoc. Ochotně se k nám posadil a vyprávěl, že kromě toho, že pracuje jako ostraha pláže, je také rybář. Ptal jsem se ho, co loví. Odpověď: žraloky. To jsem začal být rád, že jsem na břehu. Jana se dotázala, jestli je loví z lodi. Odtušil, že nikoli, že je loví harpunou. Pochopil jsem, že máme před sebou začátek scénáře napínavého dobrodružného filmu. Přeskočím teď detaily z jeho života, které se týkají žraloků, harpun, lanoví, nočních výjezdů na moře, lodí, drsného mužství, mrtvého kolegy rybáře, který tragicky zahynul, když jeden ze žraloků překvapivě zabrousil z moře až hluboko do ústí řeky, jak na to kalné ráno nikdy nezapomene, apod., protože bych nechtěl prozrazovat pointu příběhu. Uvidíte to v kině - já ani Martina ještě nemáme konečnou verzi názvu filmu, ale bude to něco mezi "Vzpourou na lodi Bounty" a "Čelistmi". Mnohem podstatnější bylo, že náš nový kamarád rovněž vyprávěl o tom, jak probíhá běžná výchova dětí v Karibiku. Dozvěděli jsme se, že u dětí se netoleruje zejména neposlušnost a drzost. Přesně moje téma. Dotazoval jsem se ihned, jakými promyšlenými metodami dosahují dominikánští rodiče na tomto poli úspěchů. Muž vzpomínal, že kdykoli bylo potřeba, okamžitě od táty, který byl také lovec žraloků, dostal pár facek, popřípadě to pojistila podobnou exekucí i matka. Jeho babička zase měla tu zajímavou metodu, že když chtěla, aby jako kluk přinesl něco z obchodu a neotálel, prostě plivla na zem a pravila: "Jestli tu nebudeš dřív, než ta slina uschne, tak uvidíš!!" Prostě babča... Nakonec jsme se dostali k náboženským věcem a vydali mu svědectví. Samozřejmě znal Boží jméno, ale zaujala ho souvislost mezi jménem a modlitbou Otčenáš. Bylo to velmi příjemné.

Odpoledne jsme doma věnovali sledování novinek z tv.jw.org. Venku mezitím zuřila pravá tropická bouře. Z nebe se valilo obrovské množství vody. Najednou Martina povídá, že na protější střeše je Dominikánec a myje se. Protože ráda věcem rozumí do hloubky, objasnila, že onen muž využívá vody z nebe, protože možná nemá v domě zavedenou vodu. Dodala i podrobnost, že muž při mytí používá mýdlo. Informoval jsem ji, že celá situace má i tu stránku, že je jako kdyby vypadla z Bible z 2Sa 11:2. Martinka byla toho názoru, že uvedená pasáž se na danou situaci nevztahuje, neb muž má trenýrky. Krátce jsme rozebrali, zda Bat-šeba byla onen kritický večer zcela "naked", či nikoli. Kvůli nedostatku dostupných informací jsme jasný závěr neudělali, ale Máťa byla toho názoru, že muž je roztomilý. Odvětil jsem, že tímto výrokem mi přihrává na smeč, protože je velmi pravděpodobné, že přesně totéž si myslel i David o Bat-šebě, kteroužto si právě proto následně nechal přivést až do paláce. Jana poslouchala náš biblický rozbor a smála se, až se za břicho popadala. Naštěstí muž střechu brzy opustil a Martinka se mohla opět soustředit na duchovní věci. Večer Jana připravila skvělou večeři a společně jsme i s Májou vzpomínali na myšlenky z letošní průkopnické školy.

Druhý den jsme s Martinou navštívili opět pláž. Moře bylo po včerejší bouři  velmi vzduté a prakticky nikdo ve vodě nebyl. Máťa to přeci jenom prubla, ale moře bylo proti. Během několika vteřin jí sebralo klobouk, vyplázlo na ni jazyk a hodilo po ní kamenem. Dopadlo to takhle:

Martinka je ovšem děvče do nepohody - nakoupila náplasti, obvazy a nenechala si zkazit den. Sice byla "bez klobouku, bos", ale chuť si spravila čerstvě připravenou rybou v místním comedoru.

Kolem čtvrté odpoledne jsme se s Janou rozloučili. Vydali jsme se zpět cestou přes hory, což cestu zkrátilo co do kilometrů, ale časově jsme si nepolepšili, protože cesta byla asfaltová pouze místy. Naštěstí v místních horách ani ve druhé polovině října nehrozí zima. Teplota sice ve vrcholových partiích klesla z 35 stupňů na velmi neobvyklých 22, což je pro nás v DR rekord, ale to nás nijak nerušilo. Oba jsme totiž dostali školení v horolezectví od našich přátel M. a D. Švestkových (zdravíme). Večer kolem osmé jsme dorazili domů.

Spolupráce s krajským dozorcem - 29.9. - 4.10.2015

Ihned po příjezdu jsme se mohli zapojit do spolupráce s krajským dozorcem Héctorem Colónem (španělská varianta jména Kolumbus). Bratr není Dominikánec, je z Puerto Rica. Je mu cca 50 let. On a jeho manželka Auria slouží v našem kraji poprvé.

Pozdrav z Nového světa 2015-2016

Milí přátelé,

všechny vás srdečně zdravíme. Od 1.10.2015 jsme po pěti měsících opět v našem sboru v Arroyo Hondo, DR.

Během několika dnů na blog přidáme nové zkušenosti, jak postupuje dilo a jaká nová studia se podařilo zahájit.

Přejeme mnoho požehnání.

Robert a Martina

"A pohleďte, já jsem s vámi, ... byly vám otevřeny velké dveře." (Mat. 28:20; 1. Kor. 16:9)

Pět měsíců v DR uteklo jako voda. Dne 27.4.2015 v 13:40 vyrážíme na cestu přes oceán zpět do Evropy. Rádi bychom se sem opět vrátili, protože pokud někdo hledá místo, kde je "větší potřeba" kazatelů a učitelů, je to tady. Asi je vhodné připomenout, že sloužit Jehovovi v DR není lepší než v ČR, je to jiné. Platí totiž, že není až tak důležité, kde sloužíme, ale komu sloužíme.

Na druhou stranu je to do té míry jiné, že stojí za to vyzkoušet, jaké to je spolupracovat s Jehovou v místě, kde se musíte spolehnout pouze na něj. To proto, že další zdroje, na které spoléháte a na které jste zvyklí, nejsou funkční buď vůbec, nebo pouze zčásti.

Jak se na službu v cizí zemi připravit? (w12 7/15 str. 3-6)

1. Zvykni si kvalitně a pravidelně studovat
2. Projdi si Naši službu Království ze srpna 2011, strany 4 až 6
3. Promluv si s někým, kdo v zahraničí sloužil
4. Zjisti si něco o kultuře a historii té země
5. Absolvuj základní jazykový kurz

1. Proč pravidelně studovat?

Při graduaci 113. třídy biblické školy Strážné věže Gilead (w02 12/15 str. 23-25) dostali misionáři následující radu: Na všechno se dívejte z Božího stanoviska. Bylo jim (studentům) připomenuto, že během svého pětiměsíčního studia Bible se vyškolili v tom, jak se dívat na věci z Božího stanoviska. A pokud jde o poskytování rad, studenti dostali doporučení: „Neříkejte: ‚Podle mého, já si myslím...‘ Pomáhejte jim naopak, aby pochopili, jak se na věci dívá Bůh. Tak budete pro lidi, s nimiž se budete stýkat ve svém novém působišti, skutečným požehnáním.“

To bez kvalitního a pravidelného studia Bible opravdu nejde.

2. Kromě výše uvedené NSK jsou užitečné i další články:

w09 12/15 str. 4-7 

w05 7/1 str. 21-27 

w07 10/1 str. 21-25

Další odkazy najdete v Indexu publikací, například pod heslem "Služba tam, kde je to více potřeba"

3. V naší zemi máme mimořádnou možnost o službě v cizí zemi mluvit s misionáři, kteří u nás slouží.

4. Znát něco o kultuře, historii a zvyklostech země pomůže rozumět lidem, kterým kážeme.

5. Základní jazykový kurz

Tedy ne dokonalá znalost nového jazyka. Pokud byste s odjezdem čekali na to, až budete plynně mluvit, pravděpodobně nikdy nikam neodjedete. Na druhou stranu obsah základního jazykového kurzu je výhodné opravdu umět. Pokud se budete pouze biflovat slovíčka, jak je zvykem ve školách, kde se pořád angličtina považuje za cizí jazyk*, klidně můžete odjet, ale zjistíte, že jazykový kurz nebyl užitečný ani vám, ani lidem, se kterými jste chtěli mluvit o pravdách z Božího slova. Svědkové Jehovovi mají k dispozici nepřeberné množství materiálu k poslechu i k četbě v cílovém jazyce, mají JW language, a není tedy důvod, aby se dostatečně nenaučili nový jazyk, pokud budou mít tu správnou pohnutku.

Pokud byste rádi získali trochu motivace a ještě jste neviděli některá videa, podívejte se prosím sem (Cameron), sem (služba v Irsku) nebo sem (služba v Austrálii).

Přáli byste si vyzkoušet, co to znamená odjet mimo Evropu a kázat? Dejte vědět. Rádi pomůžeme radou i prakticky.

Těšíme se na vás...

* O angličtině lze po právu říci, že to není cizí jazyk, ale jazyk mezinárodní.  Ve w15 2/15 str. 24-28 je pod mezititulkem "Mezinárodní jazyk" uvedeno: "Všeobecná znalost angličtiny je velkou pomocí při šíření pravdy. Strážná věž a jiné biblické publikace vycházely dlouhou dobu nejdřív v angličtině a až s nějakým zpožděním v dalších jazycích. Angličtina je také oficiálním jazykem, který se používá v ústředí svědků Jehovových. A v tomto jazyce většinou probíhá vyučování ve vzdělávacím středisku Strážné věže v Pattersonu ve státě New York." 

Samozřejmě, že znalost angličtiny není tak důležitá jako znalost "čistého jazyka", ale stejně tak je znalost "čistého jazyka" důležitější než znalost práce na počítači, umění použít telefon či řídit auto. Přesto tyto dovednosti považujeme pokud ne za potřebné, tedy alespoň za velmi užitečné.

Čtvrté shromáždění v Matanzas

Dne 12.4. na další veřejné přednášce v Matanzas bylo 58 lidí. Ukazuje se tedy, byla to již čtvrtá přednáška od 1.1.2015, že tato účast zřejmě bude standardem a že při tomto počtu je reálné uvažovat o častějších shromážděních, ne jenom jednou za měsíc, ale každý týden. Tento režim by mohl přijít na řadu od září nebo od ledna příštího roku a potom nový sbor. (Sk 9:31) Být tady a vidět to je opravdu posilující.

Památná slavnost

Účast

Matanzas: 98 (15 zvěst.)
Arroyo Hondo: 96 (20 zvěst.)
Villa Fundation: 57 (15 zvěst.)
Arroyo Hondo (creol): 27 (5 zvěst.)
------------------------------------------------------
Celkem: 278 přítomných


Foto z Matanzas:

Převzácný čas

V našem sboru se traduje, že vždy se začátkem kampaně s pozvánkami na Památnou slavnost začíná větší horko. A nejinak tomu bylo i letos. Navzdory horku, únavě a bolavým nohám se podařilo projít celý obvod a navštívit i ty nejvzdálenější a nejodlehlejší místa.

Druhý týden kampaně jsme strávili ve společnosti krajského dozorce bratra Marcose Nuñese a manželů Juana a Sary Crispinových z betelu v Santo Domingu. Bratr Crispin slouží ve výboru odbočky (jeho životní zkušenost je uvedena v Ročence 2015) a jeho návštěva měla přispět k vyhodnocení možností růstu na území zdejšího sboru. Každý den se na schůzkách před službou sešlo zhruba 30 lidí, z nichž mnozí se také účastnili společných obědů....

....a schůzky s průkopníky.

Neděle byla vyvrcholením celé spolupráce, protože všech více než 50 účastníků ranní schůzky před službou bylo pozváno k naší sousedce, sestře Migelíně, na výborný oběd a po obědě jsme se formou vtipných scének, divadla a vřelých osobních poděkování rozloučili s bratrem Marcosem - bratr tu byl totiž po třech letech spolupráce naposledy. 

V týdnu před Památnou slavností jsme kromě posledního obíhání zájemců připravovali a uklízeli tři místa pro konání: Arroyo Hondo, Villa Fundación, Matanzas.
V pátek dopoledne bylo v plánu připravit místo v Matanzas, v místní posilovně, což znamenalo vyklidit všechny stroje, umýt stěny do výše dvou metrů, vytřít podlahu, pronajmout židle a rozmístit je, připravit "pódium".

Nástrahy misionářského života

V misionářském poli hrozí některé zvláštní  nástrahy, se kterými se člověk musí popasovat. Například:

Fyzická vyčerpanost

Je to dáno tím, že z Evropy jsme zvyklí na jiné podnebí, jiné tempo i jiné druhy aktivit. Například dne 23.3.15 odpoledne se asi 20 lidí ze sboru domluvilo, že půjdou na pláž. Ukázalo se, že v mém případě nejde o rekreační záležitost. Po dvou hodinách hýbání se v teplých vlnách Karibského moře, kdy jsem se věnoval prohlubování přátelských vztahů se členy sboru, a po následném fotbálku na rozpálené pláži s ostatními odpovědnými bratry ze sboru, jsem byl tak vyčerpán, že i po dvanáctihodinovém spánku jsem druhý den prakticky nemohl slézt z postele a celý den mě Martina musela obsluhovat.

Psychická vyčerpanost

Znovu se ukázalo, že delší komunikace s dětmi do pěti let je opravdu vysilující. Na výše zmíněné pláži se sešla rovněž řada zástupců mladší generace a nadějí sboru. V dobré víře, že ulevím matkám, jsem se hodlal s nimi krátce povyrazit a chvíli jsem jim dělal krokodýla, což spočívalo v tom, že děti pobíhaly po břehu, občas vběhly do vody a pokřikovaly "nechytíš, nechytíš", jako české děti. Po patnácti minutách je to pořád nepřestávalo bavit, ale já už se nechtěl pořád plazit po písku v mělké vodě, protože takový krokodýl zase nejsem. Naštěstí po necelé hodince se dětem začaly třást bradičky a bylo jim zima, zcela v souladu s poznatky moderní vědy, že děti se unaví a prochladnou snadněji než dospělí. Gratuloval jsem si, že jsem obstál a poslal jsem je zpět k matkám. Naneštěstí pišišvoři si za chvíli odfrkli, najedli se, vrátili se k aktivitám s krokodýlem a nepřestávali pištět. Taky chtěli vozit na zádech. Jedinou možností, jak se ctí vycouvat, bylo využít faktu, že nikdo z nich neuměl plavat, takže bylo lze prohlásit, že krokodýli, mořští koníci a další mají rádi hloubku. Jestli děti chtějí, mohou se naučit plavat a jít taky do hlubší vody. Naštěstí nikdo z nich nechtěl.

Byl jsem zcela vyčerpán a toužil po klidu psacího stolu...

Zkušenosti ze služby III.

Přestože sloužíme v oblasti, která je z velké většiny zastoupená chudším obyvatelstvem, i zde je populární používat internet - zvláště mladšími generacemi. V místním autobusku, kterému se říká guagua, je k dispozici heslo k volné wifi a stále častěji vidíme v rukou místních chytré telefony. Už méně se setkáváme s tím, že by měli internet doma.

Takže mě překvapilo, když jsem v malém domečku na velké obrazovce počítače mohla představit jw.org.

Šla jsem na opětovnou návštěvu k mladé ženě, která večerně studuje univerzitu a není lehké ji zastihnout. V týdnu Památné slavnosti, kdy v DR slaví Svatý týden a děti mají prázdniny, jsem doufala, že bude doma. Zastihla jsem jen jejího synka a jeho sestřenici - hráli počítačové hry. Pozvánka na PS ležela pod monitorem. Využila jsem tedy příležitosti a chvíli si s nimi povídala o významu Ježíšovy smrti. Když jsem jim nabídla, že jim pustím video z tabletu, souhlasili. Během této doby se domů vrátila ona mladá žena. Hned ji zajímalo, jestli se tato videa dají stáhnout z internetu, a dovolila mi ukázat, kde je na webových stránkách může najít. Zhruba 10 minut jsem tak mohla - vlastně úplně poprvé - ve službě ukázat, co všechno lze na našich stránkách najít. Dokonce i to, že si mohou pustit čtení Bible. Protože jako všichni Dominikánci měli k dispozici reproduktory, rozezněl se Překlad nového světa po celém domě i dvorku. Nejvíc mě překvapilo, když mi děkovala za poučení, jak internet používat. Do té doby ho využívala pro studium na škole, pro hraní her a pouštění filmů.

Moderní techniku používáme i při službě dům od domu. Pokud je příležitost, dětem pustíme nějaký díl Kubíka, dospělým video Proč studovat Bibli. Tak se také stalo, že moje spolupracovnice pustila z telefonu video ve znakové řeči jedné neslyšící holčičce, která kolem nás jezdila na kole a snažila se nás varovat, že u osamělého domu v dálce, kam jsme se chystali jít, mají nebezpečné psy.

Škola služby Království

Dne 21.1.2015 se konala ve městě Azua (viz zde) škola služby Království. Datum bylo zvoleno tak, aby se krylo s místním svátkem Nuestra Señora De la Altagracia, tedy bylo volno z práce. Z našeho sboru jelo pět starších, tři místní a dva, kteří ve sboru slouží dočasně.

Byl jsem rád, že jsem o toto školení svojí nepřítomností v ČR nepřišel. Vyučování bylo na mimořádně vysoké úrovni. Hlavními přednášejícími byl krajský dozorce a jeden ze dvou instruktorů ze Školy pro zvěstovatele Království. K nim se přidali tři starší z kraje. Celkem bylo přítomno 86 bratrů.

Třetí shromáždění v Matanzas

Máme za sebou další první neděli v měsíci a přichází i pokračování seriálu o shromážděních v Matanzas.

Skupinka mých dětí se rozrostla o zatím nejmladšího člena - Yoani, velmi milou mladší sestru Miriani. Chtěla jsem je trochu vyzkoušet. Viděla jsem se s nimi v sobotu i v neděli dopoledne, připomněli jsme si čas a místo shromáždění, ale poprvé měly přijít sami. Před začátkem programu nikdo z mých zájemců nepřišel, tak jsem si trochu se smutkem sedla k jedné paní, abych jí pomáhala. Dominikánci si moc nepotrpí na dochvilnost, a tak teprve během první čtvrthodiny se sál pěkně zaplnil, a to nejen dětmi, na které jsem čekala. Příchod čtyřčlenné skupiny dětí způsobil trochu rozruch, protože jsem chtěla sedět s nimi a ony chtěly sedět spolu.

Zajímavý moment nastal, když jsem si všimla, že Andiori si prohrává s CD přehrávačem a sluchátky, která držel v ruce. Nakonec přece jenom uskutečnil to, co ho lákalo, a strčil si sluchátka do uší. Nevěděla jsem, co chce poslouchat, ale jeho počínání nebylo ani vhodné ani uctivé. Otočila jsem se k němu a řekla jsem mu: "Dej mi to". Poslechl. Pak mi blesklo hlavou, že bude lepší, když se rozhodne sám, a zeptala jsem se ho: "Chceš poslouchat hudbu nebo slovo?" (Míněno Boží slovo.) K mé úlevě si vybral slovo. Po skončení programu jsme se dozvěděli, že měl sebou náboženské písně evangelické církve. Byl hrdý na to, že vlastní přehrávač a že ho využívá pro uctívání Boha. Při odchodu domů držel přístroj okázale v ruce, sluchátka měl zase v uších a nahlas si zpíval. Náboženská horlivost a nadšení bez hlubšího poznání je zde obvyklá a jak je vidět, projevuje se i u dětí.

Nesmím zapomenout zmínit se o počtu přítomných. Mnozí z naši služební skupiny tentokrát chyběli, ale přesto se nás sešlo 59.

Na fotce úplně vpravo je mladičká sestra z Baní, která se svou rodinou přijela podpořit naše shromáždění. Ochotně se při studiu Strážné věže věnovala Mariani a Yoani.

Záludnosti jazyka - nekonečný příběh

Pokud jde o španělštinu, děláme určité pokroky, ale pořád je to někdy zábava. Například když se vysvětluje, že v české kuchyni se běžně používá syrový česnek a zamění se slovo ajo (česnek) a ojo (oko). To jsem poprvé na tváři Dominikánce viděl zděšení... :-))

Nejchoulostivější okamžik jsem zažil zcela určitě již v prosinci, kdy ke mě ve službě přišel jeden bratr, koordinátor sboru, spíše konzervativně vychovaný Angličan, on i jeho manželka jsou pro nás opravdu velmi blízcí přátelé, a velmi pečlivě mi vysvětil, že moje kalhoty jsou "un poco transparentes". Že ve stínu je to OK, ale na slunci že to prosvítá. Protože si byl vědom, že vysvětluje citlivou věc (když lehce prosvítá zadnice z kalhot, vždycky je to trochu citlivé téma), tak dodal, že on by byl velmi rád, kdyby mu něco takového někdo řekl. Osobně se mě jeho upozornění nedotklo, a to ze dvou důvodů. Jednak od kamaráda vezmeš i takovou citlivou radu dobře, jednak jsem v té situaci zaměnil slovo pantalones (kalhoty) za zapatos (boty). Nevím proč. Za normálních okolností je rozlišuji. Takže jsem mu vlastně nerozuměl. Jak bych mohl mít průhledné boty? On na mě viděl, že mi to nějak neleze do kebule a zeptal se mě: "Rozumíš mi?" Já na to: "Rozumím, ale nechápu, proč je to tak zajímavé?" To zase vyvalil oči on, protože zřejmě nemohl rozdýchat, jak je možné, že pro bratry v postkomunistické střední Evropě je něco takového běžné. Nakonec se rozesmál tak, že se prakticky nemohl zastavit... ;-( Vše jsme si vysvětlili, já jsem se po zbytek služby vyhýbal pokud možno přímému slunci, i když je to tady v tropech poněkud problém. Co se z toho učíme? Jak se říká v jednom starém českém filmu: "Učte se mi, hoši, nepravidelným slovesům..." Já dodávám - i všem ostatním slovíčkům...

Domino, domino, domino...

V Dominikánské republice všichni hrají domino. Na společenstvích (pasaratos), ale i když je přes poledne horko na jinou činnost. Hrají nejen děti, ale běžně i dospělí. Kromě samotné hry, domnívám se, je zajímavý doprovodný zvukový efekt, a to když se dominovou hrací kostkou pěkně práskne o stůl. Udělá to stejný efekt, jako když se pěkně pleskne kartou při mariáši - někdo umí...

Naše účast v této společenské hře neunikla pozornosti a objektivu jedné kamarádky ze sboru, která pro nás připravila památeční foto.

Další fotky...

Záplavy v Dominikánské republice

Českými médii proběhla v tomto týdnu zpráva o záplavách v Dominikánské republice (například zde). Zpravodajství nebylo příliš kvalitní, o obrázcích máme své pochybnosti, zda jsou opravdu z DR (ostatně jsou označeny pouze jako ilustrativní).

Provincie Peravia, kde sloužíme my, o nějaké záplavě vůbec neví. Tady je opravdu sucho, na které poukazují i místní jako na něco extrémního. Záplavy jsou pouze v severní oblasti ostrova. Protože uprostřed ostrova jsou hory, provincie Peravia a záplavová oblast kolem Punta Cany jsou odděleny. Neslyšeli jsme zatím, že by někdo s bratrů byl zásadně postižen, například že by někdo přišel o život nebo o dům a podobně, ale víme, že současná situace některým zabránila v návštěvě sjezdu, protože v zasažené oblasti je samozřejmě obtížnější cestovat. Minulý týden u nás byla na návštěvě sestra Jana Štěpničková (o její návštěvě zde), která je zde již několik let a slouží právě v oné oblasti ve městě Sosua. Dnes jsme s ní mluvili a potvrdila, že následky nejsou nijak vážné, že již třetí den svítí slunce. Podle její informace byly do jisté míry zasaženy dva sály Království, ale následky jsou již z větší části odstraněny. Jedna rodina SJ měla poničenou střechu na domě, na což promptně reagovali bratři a na novou se rychle složili.

Návštěva ze Sosuy

Od 17.2.2015 nás na čtyři dny navštívila sestra Jana Štěpničková, která v DR slouží ve městě Sosua (viz zde). Je zde již dva roky, ale poprvé přijela do DR v roce 2011. Zkušeností má tedy na rozdávání. Navíc se ukázalo, že je to opravdu milá povaha, kterou máloco vyvede z míry a je za vše upřímně vděčná. Bylo také fajn si zase popovídat česky a netápat v konjuktivech ve vedlejších účelových větách. Jana je také příklad toho, co vše se dá s Jehovou zvládnout. Zde v DR již sloužila v anglicky mluvícím poli, v ruském, španělském, a nyní se věnuje lidem, kteří mluví haitskou kreolštinou.

Její návštěvu jsme pojali také jako odpočinek a navštívili jsme pláž v Salinas. Ačkoli Jana slouží na opačném konci ostrova, kde jsou jedny z nejhezčích pláží na světě (čemuž tady nemůžeme konkurovat), ona má k dispozici (pouze ;-)) Atlantik, ale my můžeme nabídnout Karibik!!!

I v našem sboru je velká potřeba zvěstovatelů, kteří by mluvili kromě španělštiny také kreolsky. Nechtěl by se někdo přidat? Pokud by se někomu zdála kreolština málo atraktivní, protože o ní nikdy neslyšel, je dobré si uvědomit, že je to jazyk používaný asi 8,5 milionu mluvčích na Haity a téměř 4 miliony mluvčích žijících v emigraci včetně Kanady, USA, Venezuely a mnoha států Karibiku (zdroj: wiki). Zkuste to prosím porovnat s češtinou. Kreolština je zvukově podobná francouzštině. Vychází totiž z francouzštiny 18. století.