V misionářském poli hrozí některé zvláštní nástrahy, se kterými se člověk musí popasovat. Například:
Fyzická vyčerpanost
Je to dáno tím, že z Evropy jsme zvyklí na jiné podnebí, jiné tempo i jiné druhy aktivit. Například dne 23.3.15 odpoledne se asi 20 lidí ze sboru domluvilo, že půjdou na pláž. Ukázalo se, že v mém případě nejde o rekreační záležitost. Po dvou hodinách hýbání se v teplých vlnách Karibského moře, kdy jsem se věnoval prohlubování přátelských vztahů se členy sboru, a po následném fotbálku na rozpálené pláži s ostatními odpovědnými bratry ze sboru, jsem byl tak vyčerpán, že i po dvanáctihodinovém spánku jsem druhý den prakticky nemohl slézt z postele a celý den mě Martina musela obsluhovat.
Psychická vyčerpanost
Znovu se ukázalo, že delší komunikace s dětmi do pěti let je opravdu vysilující. Na výše zmíněné pláži se sešla rovněž řada zástupců mladší generace a nadějí sboru. V dobré víře, že ulevím matkám, jsem se hodlal s nimi krátce povyrazit a chvíli jsem jim dělal krokodýla, což spočívalo v tom, že děti pobíhaly po břehu, občas vběhly do vody a pokřikovaly "nechytíš, nechytíš", jako české děti. Po patnácti minutách je to pořád nepřestávalo bavit, ale já už se nechtěl pořád plazit po písku v mělké vodě, protože takový krokodýl zase nejsem. Naštěstí po necelé hodince se dětem začaly třást bradičky a bylo jim zima, zcela v souladu s poznatky moderní vědy, že děti se unaví a prochladnou snadněji než dospělí. Gratuloval jsem si, že jsem obstál a poslal jsem je zpět k matkám. Naneštěstí pišišvoři si za chvíli odfrkli, najedli se, vrátili se k aktivitám s krokodýlem a nepřestávali pištět. Taky chtěli vozit na zádech. Jedinou možností, jak se ctí vycouvat, bylo využít faktu, že nikdo z nich neuměl plavat, takže bylo lze prohlásit, že krokodýli, mořští koníci a další mají rádi hloubku. Jestli děti chtějí, mohou se naučit plavat a jít taky do hlubší vody. Naštěstí nikdo z nich nechtěl.
Byl jsem zcela vyčerpán a toužil po klidu psacího stolu...
Žádné komentáře:
Okomentovat