Nevšední zážitky všedního dne

Hmyz

Ráda bych zdůraznila, pro ty, kterým to zatím není zcela zřejmé, že v Dominikánské republice je celý rok horko. To znamená, že žádný druh hmyzu tady nemůže přes zimu zalézt, zmrznout a dát pokoj.

Během našeho prvního pobytu už jsem trošku popisovala svůj vztah k broukům, mravencům, komárům, vosám a podobně (zde). V našem bytě není o hmyz nouze. Mohla bych se stát entomologem jen na těch několika málo čtverečních metrech a o zžívání, jak jsem psala první rok, nemůže být ani řeč.

Největší rozměry má "cucaracha" (čti kukarača). Ač je to jméno ve španělštině celkem libozvučné, jedná se o švába. Dospělý jedinec má asi 3-4 cm nepočítaje jeho velká tykadla. Asi to bude předsudek, ale v mé mysli šváb nemá dobrou pověst. Vysledovala jsem, že se zdržuje v místech, kde je vlhko a potraviny. Takže ho čas od času nacházíme v kuchyni a v koupelně. Měla bych to obrátit, protože nejvíc vylézá a množí se v koupelně. Zajímavé je, že obvykle vylézá v noci, ale dospělého jedince nacházím i ve dne. Naklade vajíčka a vyleze na světlo umřít. (To je moje teorie.) Já mu to dost urychlím použitím účinného spreje. Dost pravidelně zabíjím drobné švábíky ve vaně. Lezou mi i na koupelnovém závěsu, když mají chuť.
Největší akce proběhla při návratu ze shromáždění asi v 9 hodin večer. Odemkla jsem, otevřela dveře do bytu, rozsvítila a po dlaždičkách lezou tři velcí švábi najednou! Oni jsou velmi rychlí a rychlá jsem musela být i já - sáhla jsem po vždy připraveném spreji a začala je honit se smrtonosnou mlhou nad jejich hlavou.

Dalším obtěžujícím hmyzem jsou mravenci. Jsou dvojího druhu (velmi laické rozdělení). Jeden druh je druh kuchyňský. Zůstane-li na lince či jiné ploše v kuchyni drobek, sladká kapka nebo něco pro ně chutného, hned se objeví. Necháme-li na lince nebo i v horní poličce pečivo jen trochu pootevřené, hned se jimi naplní celý sáček. Poté, co jsme museli vyhodit mravenci prolezlé housky, dáváme je (ty housky) do ledničky.
Poslední zkušenost je z tohoto měsíce. Špatně jsme zavřeli velkou nádobu s burskými oříšky. Byla uložená na horní otevřené poličce. Nepřejte si vidět tu mravenčí dálnici odspoda až ke zmíněné nádobě. Sprej zafungoval během sekundy. Ovšem vyhodit tu spoustu oříšků se mi opravdu nechtělo. Dobře jsem nádobu zavřela, ostříkala sprejem vnější obal a počkala dva dny. Vzhledem k faktu, že oříšky byly solené, ani uvnitř to milí kamarádi dlouho nevydrželi. A pak už jsem si připadala jak ve scéně z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, kdy Vašek vyfoukává mravence z cukru a říká "...abychom mohli... víš co, viď?".
Druhou kategorií mravenců jsou mravenci kousaví, ložnicoví. Při našem druhém pobytu nás obtěžovali svou přítomností a svými kusadly v posteli. Letos zatím dávají pokoj....tedy alespoň v ložnici.

Občasnými návštěvníky našeho bytu jsou noční můry. Dokonce se jednou u nás chtěl ukrýt před denním světlem obrovský noční motýl.

Venku je k vidění motýlů spousta. V houfech odpočívají na stěnách domů, létají z květu na květ. Nejzajímavějším úkazem bylo, když jeden ze "žluťásků" zemřel a zůstal ležet na zemi v kaluži, velký roj ostatních mu uspořádali něco jako pohřeb.

Praní

Na začátku této části znovu musím připomenout horko a vlhko panující v provincii Peravía - a z toho vyplývající velkou spotřebu oblečení a častou výměnu ložního prádla. Nákup pračky tedy byla jasná věc. Vybrali jsme typ, který tu je možné vidět prakticky ve všech domácnostech. Honosí se názvem semi-automatico (poloautomatická) pračka. Je tedy sice zapojená do elektřiny, s otáčivým dnem v jedné části a ždímačkou v druhé části, ale už například neohřívá vodu a je nutná lidská asistence.

Teď nutně musím odbočit, abych vysvětlila, proč naše pračka není zapojená ke zdroji vody. Když jde elektřina, tak se voda z velké cisterny přečerpává do černých nádob zvaných tinaco, které jsou umístěné na střeše. Samospádem jde voda do trubek ke kohoutkům - naštěstí nezávisle na elektřině - z čehož plyne, že proud vody není nijak silný. Tudíž je obvyklá praxe mít vedle pračky barel na vodu a doplňovat ho vodou z kohoutku pomocí hadice a pračku naplňovat ručně kbelíkem ze zmíněného barelu.
Praní je tedy trochu jako posilovna. Máchám prádlo dvakrát, takže si umíte představit, kolikrát mám mokré prádlo v rukách při přehazování z prací části do ždímací a zpátky a kolik kbelíků plných vody přečerpám z barelu do pračky.... Naše babičky ještě pamatují....

Můj prací balkón (nebo balkónová prádelna)