Pokud jde o španělštinu, děláme určité pokroky, ale pořád je to někdy zábava. Například když se vysvětluje, že v české kuchyni se běžně používá syrový česnek a zamění se slovo ajo (česnek) a ojo (oko). To jsem poprvé na tváři Dominikánce viděl zděšení... :-))
Nejchoulostivější okamžik jsem zažil zcela určitě již v prosinci, kdy ke mě ve službě přišel jeden bratr, koordinátor sboru, spíše konzervativně vychovaný Angličan, on i jeho manželka jsou pro nás opravdu velmi blízcí přátelé, a velmi pečlivě mi vysvětil, že moje kalhoty jsou "un poco transparentes". Že ve stínu je to OK, ale na slunci že to prosvítá. Protože si byl vědom, že vysvětluje citlivou věc (když lehce prosvítá zadnice z kalhot, vždycky je to trochu citlivé téma), tak dodal, že on by byl velmi rád, kdyby mu něco takového někdo řekl. Osobně se mě jeho upozornění nedotklo, a to ze dvou důvodů. Jednak od kamaráda vezmeš i takovou citlivou radu dobře, jednak jsem v té situaci zaměnil slovo pantalones (kalhoty) za zapatos (boty). Nevím proč. Za normálních okolností je rozlišuji. Takže jsem mu vlastně nerozuměl. Jak bych mohl mít průhledné boty? On na mě viděl, že mi to nějak neleze do kebule a zeptal se mě: "Rozumíš mi?" Já na to: "Rozumím, ale nechápu, proč je to tak zajímavé?" To zase vyvalil oči on, protože zřejmě nemohl rozdýchat, jak je možné, že pro bratry v postkomunistické střední Evropě je něco takového běžné. Nakonec se rozesmál tak, že se prakticky nemohl zastavit... ;-( Vše jsme si vysvětlili, já jsem se po zbytek služby vyhýbal pokud možno přímému slunci, i když je to tady v tropech poněkud problém. Co se z toho učíme? Jak se říká v jednom starém českém filmu: "Učte se mi, hoši, nepravidelným slovesům..." Já dodávám - i všem ostatním slovíčkům...
A takové příhody slouží k pobavení ostatních, že? Ale jazyk, hlavně když není rodný, tak tropí takové hlouposti.
OdpovědětVymazat