Záludnosti jazyka - nekonečný příběh

Pokud jde o španělštinu, děláme určité pokroky, ale pořád je to někdy zábava. Například když se vysvětluje, že v české kuchyni se běžně používá syrový česnek a zamění se slovo ajo (česnek) a ojo (oko). To jsem poprvé na tváři Dominikánce viděl zděšení... :-))

Nejchoulostivější okamžik jsem zažil zcela určitě již v prosinci, kdy ke mě ve službě přišel jeden bratr, koordinátor sboru, spíše konzervativně vychovaný Angličan, on i jeho manželka jsou pro nás opravdu velmi blízcí přátelé, a velmi pečlivě mi vysvětil, že moje kalhoty jsou "un poco transparentes". Že ve stínu je to OK, ale na slunci že to prosvítá. Protože si byl vědom, že vysvětluje citlivou věc (když lehce prosvítá zadnice z kalhot, vždycky je to trochu citlivé téma), tak dodal, že on by byl velmi rád, kdyby mu něco takového někdo řekl. Osobně se mě jeho upozornění nedotklo, a to ze dvou důvodů. Jednak od kamaráda vezmeš i takovou citlivou radu dobře, jednak jsem v té situaci zaměnil slovo pantalones (kalhoty) za zapatos (boty). Nevím proč. Za normálních okolností je rozlišuji. Takže jsem mu vlastně nerozuměl. Jak bych mohl mít průhledné boty? On na mě viděl, že mi to nějak neleze do kebule a zeptal se mě: "Rozumíš mi?" Já na to: "Rozumím, ale nechápu, proč je to tak zajímavé?" To zase vyvalil oči on, protože zřejmě nemohl rozdýchat, jak je možné, že pro bratry v postkomunistické střední Evropě je něco takového běžné. Nakonec se rozesmál tak, že se prakticky nemohl zastavit... ;-( Vše jsme si vysvětlili, já jsem se po zbytek služby vyhýbal pokud možno přímému slunci, i když je to tady v tropech poněkud problém. Co se z toho učíme? Jak se říká v jednom starém českém filmu: "Učte se mi, hoši, nepravidelným slovesům..." Já dodávám - i všem ostatním slovíčkům...

Domino, domino, domino...

V Dominikánské republice všichni hrají domino. Na společenstvích (pasaratos), ale i když je přes poledne horko na jinou činnost. Hrají nejen děti, ale běžně i dospělí. Kromě samotné hry, domnívám se, je zajímavý doprovodný zvukový efekt, a to když se dominovou hrací kostkou pěkně práskne o stůl. Udělá to stejný efekt, jako když se pěkně pleskne kartou při mariáši - někdo umí...

Naše účast v této společenské hře neunikla pozornosti a objektivu jedné kamarádky ze sboru, která pro nás připravila památeční foto.

Další fotky...

Záplavy v Dominikánské republice

Českými médii proběhla v tomto týdnu zpráva o záplavách v Dominikánské republice (například zde). Zpravodajství nebylo příliš kvalitní, o obrázcích máme své pochybnosti, zda jsou opravdu z DR (ostatně jsou označeny pouze jako ilustrativní).

Provincie Peravia, kde sloužíme my, o nějaké záplavě vůbec neví. Tady je opravdu sucho, na které poukazují i místní jako na něco extrémního. Záplavy jsou pouze v severní oblasti ostrova. Protože uprostřed ostrova jsou hory, provincie Peravia a záplavová oblast kolem Punta Cany jsou odděleny. Neslyšeli jsme zatím, že by někdo s bratrů byl zásadně postižen, například že by někdo přišel o život nebo o dům a podobně, ale víme, že současná situace některým zabránila v návštěvě sjezdu, protože v zasažené oblasti je samozřejmě obtížnější cestovat. Minulý týden u nás byla na návštěvě sestra Jana Štěpničková (o její návštěvě zde), která je zde již několik let a slouží právě v oné oblasti ve městě Sosua. Dnes jsme s ní mluvili a potvrdila, že následky nejsou nijak vážné, že již třetí den svítí slunce. Podle její informace byly do jisté míry zasaženy dva sály Království, ale následky jsou již z větší části odstraněny. Jedna rodina SJ měla poničenou střechu na domě, na což promptně reagovali bratři a na novou se rychle složili.

Návštěva ze Sosuy

Od 17.2.2015 nás na čtyři dny navštívila sestra Jana Štěpničková, která v DR slouží ve městě Sosua (viz zde). Je zde již dva roky, ale poprvé přijela do DR v roce 2011. Zkušeností má tedy na rozdávání. Navíc se ukázalo, že je to opravdu milá povaha, kterou máloco vyvede z míry a je za vše upřímně vděčná. Bylo také fajn si zase popovídat česky a netápat v konjuktivech ve vedlejších účelových větách. Jana je také příklad toho, co vše se dá s Jehovou zvládnout. Zde v DR již sloužila v anglicky mluvícím poli, v ruském, španělském, a nyní se věnuje lidem, kteří mluví haitskou kreolštinou.

Její návštěvu jsme pojali také jako odpočinek a navštívili jsme pláž v Salinas. Ačkoli Jana slouží na opačném konci ostrova, kde jsou jedny z nejhezčích pláží na světě (čemuž tady nemůžeme konkurovat), ona má k dispozici (pouze ;-)) Atlantik, ale my můžeme nabídnout Karibik!!!

I v našem sboru je velká potřeba zvěstovatelů, kteří by mluvili kromě španělštiny také kreolsky. Nechtěl by se někdo přidat? Pokud by se někomu zdála kreolština málo atraktivní, protože o ní nikdy neslyšel, je dobré si uvědomit, že je to jazyk používaný asi 8,5 milionu mluvčích na Haity a téměř 4 miliony mluvčích žijících v emigraci včetně Kanady, USA, Venezuely a mnoha států Karibiku (zdroj: wiki). Zkuste to prosím porovnat s češtinou. Kreolština je zvukově podobná francouzštině. Vychází totiž z francouzštiny 18. století.

Ještě k náboženským nápisům...

Již dvakrát jsme popisovali jeden projev místní zbožnosti, a to nápisy s náboženským obsahem. Lze je vidět opravdu všude. To jsme ovšem netušili, kde VŠUDE je uvidíme. Jednoho dne jsme ve službě narazili na příklad, který opravdu stál za fotografii...

Všimněte si prosím kromě rostlin, do kterých jsou nápisy vyryty, rovněž výzdoby samotného domu. A představte si, že to někomu muselo trvat nějakou dobu, než si příbytek zvelebil, že tím chtěl dát najevo svůj vztah k Bohu. Vysvětlovat někomu takovému pravdu může být opravdu citlivé... "Vždyť zbraně našeho válčení nejsou tělesné, ale mocné v Bohu k vyvracení silně zakořeněných věcí." (2Ko 10:4)

... a ještě...

... a ještě...

Druhé shromáždění v Matanzas

V neděli 1. února se uskutečnilo druhé shromáždění v Matanzas, na které jsme se velmi těšili.
Při historicky prvním shromáždění počátkem ledna dorazilo 83 lidí, z toho asi 50 zájemců. Byli jsme zvědaví, kolik lidí bude reagovat na tištěné pozvánky s námětem přednášky "Jak se cítit bezpečně v tomto neklidném světě".
Přišlo 78 lidí! Pro srovnání s prvním shromážděním: bylo přítomno přibližně 16 bratrů a sester, kteří tvoří v Matanzas služební skupinu, a více než 60 zájemců a členů rodin.
Naše přítelkyně Minerva se omluvila, protože má opět silné bolesti ledvin. Přesto jsme měli zvláštní důvod k radosti. Potěšilo nás, že Mariani, která pokračuje ve studiu, nejen hezky reagovala na pozvání a nabídku, že pro ni přijdu, ale nešla se mnou sama. Asi to byl zvláštní pohled, když mě uličkami malého města doprovázely tři děti. K Mariani se totiž přidal i její bratranec Andiori (13 let) a kamarádka Miriani (8 let), která se opakovaně studia účastnila. Andiori se dokonce v průběhu studia Strážné věže přihlásil a odpovídal! Po shromáždění Andiori přijal od Roberta nejen brožuru Dobrá zpráva, ale i nabídku biblického studia.