Náboženská snášenlivost a vstřícnost

První dva týdny jsme se kromě služby věnovali rovněž zajištění vlastního bydlení. To zahrnovalo jednání s mnoha lidmi počínaje majitelkou domu, ve kterém nyní jsme, přes úřednici v místních elektrorozvodných závodech až po prodejce nábytku, praček a podobně. Někdy to bylo obtížné i proto, že jsme cizinci. Často pomohlo, když vyšlo najevo, že jsme svědkové Jehovovi, kteří přijeli do DR vyučovat lidi o Bohu.

Například při nákupu něčeho, na čem bychom doma mohli sedět, se nám zalíbil obchod s nábytkem, kde jako heslo měli na jednom ze stolů nálepku s nápisem „Jehova je můj pastýř, nic mi nebude chybět“. No nešli byste si do takového obchodu taky něco koupit? Líbilo se nám jedno sófa, ale cena byla poměrně vysoká a navíc se nám zdálo, že nejde o zcela bezvadný výrobek. Vysvětlili jsme milé prodavačce, že jsme za tu cenu chtěli něco kvalitnějšího. Ona odběhla do kanceláře za panem vedoucím a po návratu radostně oznamovala, že nám vyjednala slevu. Což o to, sleva se hodí, ale co dál? Když viděla naše váhání, zavedla nás do kanceláře, kde již čekal další usměvavý Dominikánec. (Všichni jsou tady milí a usměvaví). Usměvavý vedoucí nás přivítal, usadil nás na židle a vyjádřil upřímnou radost, že nás poznává. Chtěl vědět, odkud jsme a co nás přivedlo do DR, jak se nám tady libí, co naše rodina, atd.. Vysvětlili jsme, že jsme SJ a co zde děláme. Viditelně ho to potěšilo a ujistil nás, že mezi SJ má řadu známých. Navíc jeho maminka je prý pastorkou v křesťanské církvi v městečku, kde bydlíme, nedaleko od nás, a on že má Boha velmi rád. Opakovaně nás ujišťoval o tom, jak si váží ochoty cestovat tak daleko kvůli lidem a Bohu. Aby podal doklad o tom, jak je potěšen, dále snižoval cenu nejen sedací soupravy ale i dalších věcí. Po zbytek nákupu nám věnoval osobní pozornost, přidával další a další dobré rady, jak nepřijít v DR k úrazu, jak si dát pozor na nepoctivce a podobně. Rychle též zařídil zdarma odvoz nábytku k nám domů včetně nás samotných. Nakonec „nám nechybělo opravdu nic“.