Jak jsme psali v jednom z minulých příspěvků, cílem sboru je organizovat shromáždění blíže k zájemcům. Byli jsme zvědaví, jaké bude mít toto opatření požehnání od Jehovy v městečku Matanzas. V něm zatím pracuje skupina 12 zvěstovatelů. Dne 4.1.2015 se tedy uskutečnilo první shromáždění v místní obřadní síni, která sousedí s knihovnou (bibliotékou).
Když jsem byl dopoledne ve službě s koordinátorem sboru, který slouží v této oblasti skoro patnáct let, ptal jsem se ho, jakou účast by považoval za uspokojivou. Po kratší úvaze uvedl číslo třicet. Tak jsme pro jistotu opatřili padesát židlí. Připravena byla přednáška s názvem "Je peklo skutečně místem ohnivých muk", kterou měl přednést místní bratr, velmi zkušený řečník a výborný učitel.
Máme opravdu velkou radost, že na shromáždění dorazilo celkem osmdesát tři osob, z toho více než padesát zájemců, ostatní byli bratři a sestry, kteří shromáždění podpořili. Vzhledem k tomu, že do mateřského sboru patří asi šedesát zvěstovatelů, mohli jsme na vlastní oči vidět, jak Jehova shromažďuje další lidi a vytváří sbor nový.
Nám dvěma přišly tři zájemkyně, z toho jedna desetiletá holčička Mariani, a to zcela sama, bez rodičů, kteří dovolili, aby ji Martina vyzvedla půl hodiny před začátkem. U dalších dvou zájemkyň byla situace o to zajímavější, že jedna z nich, Minerva, se kterou jsme se spřátelili již při naší první návštěvě DR, měla řadu měsíců závažné zdravotní problémy s močovými kameny a 24.12.2014 byla hospitalizována v místní nemocnici. V sobotu, den před shromážděním, jsme ji znovu navštívili a našli ji nemocnou. Říkala, že má "gripe", něco jako chřipku, ale v DR to označuje prakticky všechna virová onemocnění, včetně horečky dengue a zřejmě i stavů, kdy se někdo prostě necítí dobře. Martina popíše, co se dělo:
"Chtěla jsem Minervu osobně na shromáždění pozvat a tak jsem se za ní vypravila v pátek. To znamenalo jít pěšky ve zničujícím horku pod tropickým sluncem asi čtyřicet minut od našeho bytu na kraj vesnice. I když její dům byl otevřený a opakovaně jsem volala Buenos días, nikdo se neozval. V sobotu dopoledne jsme to zkusili s Robertem znovu. Měli jsme štěstí, Minervu jsme zastihli, ale bylo jí velmi zle. Zjistila jsem, že den předtím v době mé návštěvy spala. Celý den nemohla jíst, zvracela, bolela jí hlava, v krku..... Přesto s námi asi 40 min. seděla a poslouchala slova útěchy z Bible. Pozvali jsme ji na shromáždění, ale vzhledem k tomu, že ani neměla žádné léky na úlevu a zřejmě ani sílu si pro ně dojít, tak to vypadalo s její účastí beznadějně. Nabídli jsme jí, že jí koupíme léky, až pojedeme na nákup. Lékárnice mi doporučila léky na chřipku a zvracení a kolem 15. hodiny už si Minerva vděčně brala první lék. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se s Minervou mohli radostně obejmout v Bibliotéce před shromážděním! Využila jak nejlépe mohla zlepšený zdravotní stav! Navíc sebou vzala svou neteř Marii! Jak jsem byla ráda, že jsem ve dvou dnech třikrát absolvovala úmornou cestu k jejímu domku!"
