Máme za sebou další první neděli v měsíci a přichází i pokračování seriálu o shromážděních v Matanzas.
Skupinka mých dětí se rozrostla o zatím nejmladšího člena - Yoani, velmi milou mladší sestru Miriani. Chtěla jsem je trochu vyzkoušet. Viděla jsem se s nimi v sobotu i v neděli dopoledne, připomněli jsme si čas a místo shromáždění, ale poprvé měly přijít sami. Před začátkem programu nikdo z mých zájemců nepřišel, tak jsem si trochu se smutkem sedla k jedné paní, abych jí pomáhala. Dominikánci si moc nepotrpí na dochvilnost, a tak teprve během první čtvrthodiny se sál pěkně zaplnil, a to nejen dětmi, na které jsem čekala. Příchod čtyřčlenné skupiny dětí způsobil trochu rozruch, protože jsem chtěla sedět s nimi a ony chtěly sedět spolu.
Zajímavý moment nastal, když jsem si všimla, že Andiori si prohrává s CD přehrávačem a sluchátky, která držel v ruce. Nakonec přece jenom uskutečnil to, co ho lákalo, a strčil si sluchátka do uší. Nevěděla jsem, co chce poslouchat, ale jeho počínání nebylo ani vhodné ani uctivé. Otočila jsem se k němu a řekla jsem mu: "Dej mi to". Poslechl. Pak mi blesklo hlavou, že bude lepší, když se rozhodne sám, a zeptala jsem se ho: "Chceš poslouchat hudbu nebo slovo?" (Míněno Boží slovo.) K mé úlevě si vybral slovo. Po skončení programu jsme se dozvěděli, že měl sebou náboženské písně evangelické církve. Byl hrdý na to, že vlastní přehrávač a že ho využívá pro uctívání Boha. Při odchodu domů držel přístroj okázale v ruce, sluchátka měl zase v uších a nahlas si zpíval. Náboženská horlivost a nadšení bez hlubšího poznání je zde obvyklá a jak je vidět, projevuje se i u dětí.
Nesmím zapomenout zmínit se o počtu přítomných. Mnozí z naši služební skupiny tentokrát chyběli, ale přesto se nás sešlo 59.
Na fotce úplně vpravo je mladičká sestra z Baní, která se svou rodinou přijela podpořit naše shromáždění. Ochotně se při studiu Strážné věže věnovala Mariani a Yoani.
