Zprávy z Karibiku III.

Milí přátelé, začínáme…

…v DR třetí měsíc a opět Vás oba zdravíme a přejeme mnoho sil od Jehovy a podpory od něj pro práci, kterou společně vykonáváme;

…trochu více rozumět lidem ve zdejších obvodech i při běžném kontaktu, ale někdy se to neobejde bez trochy nejistoty, nebo dokonce nedorozumění. Například Martina jednou nakráčela do zelinářství, rozhodně ukázala prstem na zboží a žádala advokáta (abogado). Prodavač – mírný, laskavý pán – chvilku přemýšlel, čím si vysloužil tak rezolutní přístup cizinky, poté se dovtípil a podal Martině avokádo (aguacate); já si zase, kdo ví proč, pletu slovo cabeza (hlava) a cerveza (pivo), což sice nevadí ve službě, kde se dotyčná slova při běžném rozhovoru nepotkají, ale při objednávání v obchodě to vyvolá veselí;

…se zžívat se zdejším hodně teplým podnebím. Před příjezdem jsme měli obavy, jak to horko budeme snášet, ale opravdu cítíme pomoc od Jehovy, abychom byli dostatečně silní na to zvládnout i pětihodinovou službu; kupodivu hůř snášíme den, kdy si uděláme volno. Je to podobná zkušenost, jako když letití zvěstovatelé říkají, že je sice doma bolí nohy (nebo páteř nebo cokoli jiného), ale na shromáždění je to lepší. Pro nezkušeného Evropana je tady počasí trochu extrémní, ale s Jehovovou pomocí se dá dokázat vše.. Jenom prostě je potřeba do služby vyjít… Reálně cítit takovou podporu je opravdu obohacující…

… si rozumět s místním hmyzem. Díky postřiku a úpravě ve skladování potravin jsme částečně zvítězili nad všudypřítomnými mravenci. Nezalekli jsme se ani rodinky 6-cm brouků v naší koupelně. Martina statečně vydržela vosí bodnutí nad oko, když při dopolední službě zaklepala na dveře, na kterých byla přilepena dvě hnízda, což se vosím strážcům domu nelíbilo. Po krátké pauze jsme mohli ve službě pokračovat s tím, že máme jako hlídače domu přeci jenom raději psy; Martina zvládla jít po tomto zážitku do služby i odpoledne na biblická studia.

Zkušenosti ze služby

Je pro nás stále překvapivé, jak často v nás lidé poznají svědky Jehovovy (zvlášť, když jsou cizinci) a sami se přihlásí. Když jsme šli po hlavní ulici v Arroyo Hondu, přibrzdil u nás pán na motorce a začal na nás mluvit. Po chvilce jsme pochopili, že chce po nás aktuální časopisy Strážnou věž a Probuďte se. S vděčností je přijal a odjel. Při cestě autobusem do služby se k nám naklonil jakýsi pán a protože viděl, že si čteme časopisy, požádal o aktuální čísla. Výrazným zážitkem pro nás byl asi sedmnáctiletý mladík, který viděl, jak si v ulici, kde bydlíme, povídáme s jeho dědečkem. Přišel k nám s Biblí a mobilem v ruce, ujistil se, že jsme SJ a ukazoval nám ve svém telefonu vypsané biblické texty, kterým nerozuměl a které mu připadaly rozporuplné. Zjistili jsme, že je to náš soused a pozvali ho na druhý den k nám domů. Opravdu přišel a bylo možné vysvětlit řadu dalších otázek – kde vzal Kain manželku, proč Jehova údajně přiměl Davida k tomu, aby sečetl lid a potom mu to vyčítal… 

S přibývajícím pochopením místního způsobu myšlení a určitých stereotypů v myšlení musíme upravovat svůj způsob vyučování. Jsme velmi vděční za školení v teokratické škole a za Příručku! Například bylo pro nás překvapením, že většina lidí neumí mluvit o Božích vlastnostech. „Jaký je Bůh?“ – „Dobrý.“ „Jaké má vlastnosti?“ – „???“ Mnohem přitažlivější otázkou je, jak poznat pravé náboženství. Často můžeme mluvit o Matoušově 7. kapitole, verších 13,14 a 21-23, o tom, že ne všichni Dominikánci, kteří říkají „Seňor, Seňor“, najdou úzkou cestu k životu, protože nečiní Boží vůli.

Toto téma bylo možno využít například při rozhovoru s jedním vojákem. V obvodu sboru je totiž také základna válečného námořnictva DR. V přilehlé vesnici, kde je jakási expozitura, či úřadovna této základny, jsme navštívili její osádku – asi třicetiletého vojáka. Kluk jako buk, velký, ramenatý, s klidnýma očima… Měl službu. Před ním na stole ovšem nebyl připravený kvér, nýbrž Bible rozevřená na Matoušově evangeliu a z mobilu poslouchal něco, co znělo jako dramatizované čtení Písma. Oslovili jsme ho a vysvětlili, že mluvíme s lidmi právě o té knize, kterou má na stole. Přečetli jsme verše o naději na věčný život na zemi v pokoji a bez válek. Živě s tím souhlasil, ale upozornil, že Ježíš odešel, aby připravil místo v nebi – tak jak to tedy je? Po asi dvacetiminutovém rozhovoru přijal traktát „Chcete znát pravdu“ s tím, že není jednoduché domluvit další návštěvu, protože vůbec neví, kde bude sloužit příští týden. Kéž by i on dokázal překovat meče v radlice…

Přistěhovalci z Haiti

V západní části ostrova se nachází Haiti s hlavním městem Port-au-Prince – mediálně známé zemětřesením z roku 2010. Na území DR žije docela početná menšina přistěhovalců z této země. Obvykle žijí v těch nejhorších myslitelných podmínkách, těžko nacházejí práci, i proto, že jejich mateřštinou je nikoli španělština, nýbrž haitská kreolština se základem ve francouzštině. Jejich příliv do DR po katastrofě z roku 2010 vyvolal i zpřísnění imigračních zákonů DR. Mezi místními svědky jsou ovšem obětaví zvěstovatelé, kteří se naučili kreolštinu a pomáhají těmto lidem. V městě Baní je kreolský sbor. Ve sboru Arroyo Hondo, kam chodíme i my, byla minulý týden přednáška v kreolštině, kterou navštívilo 46 posluchačů.

Návštěva odbočky v Santo Domingu

Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o historii SJ; první misionáři Watch Tower Society, Lennart a Virginia Johnsonovi, přijeli do Dominikánské republiky těsně po druhé světové válce v době vlády diktátora Trujilla. Ke své radosti zjistili, že lidé tam na biblické poselství reagují rychle a příznivě. To se však moc nelíbilo úřadům a jejich náboženským poradcům. Brzy propukla vlna pronásledování a víra prvních dominikánských svědků byla tvrdě vyzkoušena. Až dodnes se o jejich věrnosti a víře — někdy vytrvalosti až do smrti — hodně mluví.